Zikmund Matěj

Profil umělce

Počátky tvorby Matěje Zikmunda jsou ve znamení abstraktní malby. V jeho obrazech nazvaných Vlákna podzimních přesvědčení (2018), Proudy magnetismu I (2019) pulzující barevné tóny prozrazují vliv abstraktního expresionismu a dále tvorby Františka Kupky a Toyen.

Norský architekt Christian Norberg-Schulz ve své slavné knize Genius loci srovnává tři města: Řím, který považuje za město „klasické“, Chartúm, který vidí jako město kosmické a v neposlední řadě Prahu jako město romantické. Navazuje přitom na studii německého fenomenologa, filosofa Martina Heideggera Bauen Wohnen Denken (2. Darmstädter Gespräch 1951), v níž hovoří o tom, že „síla (tlak) místa“ determinuje podobu „žitého prostoru“ a ovlivňuje mentalitu a prožitky lidí, v něm žijících. Takovým „žitým prostorem“ s výrazným geniem loci jsou pro Matěje Zikmunda ulice Karlína, Žižkova a Nuslí. Jeho prožitky z města, vyjádřené v obrazech z let 2020-2021, mají dvě fasety. 

První s reálnými útržky vzpomínek na putování ulicemi oblíbených městských částí, které mají podobu závěru karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje, nároží ulice, veřejné plastiky či osvětlené lipové ratolesti.  V umělcově imaginaci se tyto útržky vzpomínek mění v symboly vyjadřující genia loci uvedených míst. A to vše v barevném harmonickém souznění, prozrazujícím radost z malby, kterou přenáší i na diváka. 

Druhá faseta Zikmundovy městské krajiny je abstraktní, vycházející z tradice. Do barevných ploch, které vyjadřují náladu a emoce z prožívání krajin, převádí fronty domů, komunikace i siluety architektur či stromů, které přispívají k identifikaci místa. Cítím zde kontinuitu s městskými surreálními krajinami malíře Františka Hudečka, avšak na rozdíl od většiny jeho děl jsou Zikmundovy obrazy vědomě zbavené přítomnosti lidské postavy, protože mu jde o zobrazení genia loci jemu blízkých částí města, nikoliv o „reportáž“ ze života v nich.

Na dílech Matěje Zikmunda si cením toho, že jde o návrat ke klasické malbě, schopné oslovovat diváka řečí umělecké krásy. Přes nepochybnou osobitost výrazu je v nich přítomna i kontinuita s malířskými díly minulosti. A v neposlední řadě si vážím toho, že Matějovi Zikmundovi jde o hledání nadčasových principů, mezi něž patří genius loci, nikoliv o pouhý záznam skutečnosti, který brzy pomíjí.

 

Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D., DSc.