Obecně by se fotografie dala charakterizovat například jako mechanický proces, při kterém je vybraný výsek reality zachycen za pomoci světla na světlocitlivé médium. Slovo fotografie pochází z řečtiny a vzniklo složením slov „fos“ světlo a „grafis“ štětec, kreslit.

Možná, že pro většinu lidí je fotoaparát jen černou krabičkou (pojem black box se skutečně používá pro objekty nebo systémy se vstupy a výstupy, o jejichž fungování nemá daný člověk znalosti), na které se mačkají čudlíky a ona pořizuje obrázky. Je to tak v pořádku, fotografování se stalo tak samozřejmou součástí našich životů jako dýchání nebo chůze. Dá se říct, že každý den lidé pořídí více fotografií než den předešlý a jejich počet se pohybuje v řádech miliard denně!

I když fotografie patří k nejmladším uměleckým projevům (slovo disciplína mi asociuje olympiádu nebo armádu), stala se ze všech nejpoužívanější. Fotografie je bezesporu nejdemokratičtějším médiem, slouží různým cílům – od uměleckých, přes věděcké či technické, až po čistě amatérské. 

„Vy zmáčknete knoflík a my se postaráme o zbytek.“ Slogan, se kterým přišla společnost Kodak v roce 1888 dopomohl fotografii k mnohem masivnějšímu rozšíření. George Eastman (zakladatel společnosti) si totiž uvědomoval, že znalost složitých technických postupů pro vyvolávání filmů odrazuje od fotografování ty, kteří chtějí fotografovat, ale nechtějí nebo neumí vyvolávat.

 

         

Konečně mohl fotografovat opravdu každý, fotoaparáty Eastman Kodak, které společnost uvedla na trh totiž využívaly svitkového filmu – velmi podobného tomu, který známe dnes. Byla to právě věta „my se postaráme o zbytek“ (spolu s masivní reklamní kampaní v novinách a časopisech), která k fotografování přitáhla širokou veřejnost. Zákazníci si mohli koupit jednoduchý a levný fotoaparát Kodak Brownie s již navinutým filmem a po jeho nafocení stačilo fotoaparát poslat výrobci. Ten Film zpracoval, vyvolal fotografie, navinul nový film a vše poslal zpět zákazníkovi.

Není náhodou, že první fotografové byli spíše vědci a nikoli obyčejní lidé. Když totiž v roce 1839 představil francouzské akademii Louis-Jaques-Mandé Daguerre vynález daguerrotypie a uvolnil její užívání všem, šlo o velmi pracný, zdlouhavý (nákladný) a nebezpečený proces. Měděné destičky, které Daguerre používal pro zachycování obrazu, bylo třeba postříbřit, poté pečlivě vyleštit do zrcadlového lesku, zcitlivit parami jódu nebo bromu a po exponování vyfotografování motivu) vyvolat parami jedovaté rtuti. Nejeden fotograf-experimentátor zaplatil za touhu být součástí toho skvělého nového vynálezu zdravím a možná i životem.

Daguerrotypie sice stála u oficiálního počátku fotografie, ale na jejím výraznějším rozšíření se zřejmě nikdy nemohla podílet. Kromě již zmíněné složitosti a nebezpečnosti trpěla ještě několika neduhy Nebylo možné ji snadno reprodukovat, každá daguerrotypie představuje (stranově převrácený) originál – unikát. Další věc, která komplikovala reprodukovatelnost daguerrotypií, byla ona měděná (stříbrná) destička, která sloužila jako nositel citlivé vrsty. Jakýkoli dotek nebo hrubší zásah hrozil citlivou vrstvu setřít a vyvolaný obraz nenávratně zničit. Daugerrotypie se proto adjustovaly do paspart a rámů pod sklo podobně, jako soudobé kreslené miniatury.Bylo zapotřebí jiné technologie, takové, která by umožnila snadnou reprodukovatelnost (a která by při neobratné manipulaci neohrozila fotografa na životě).

S řešením přišel angličan William Henry Fox Talbot (patent z roku 8. 2. 1841). Ten si jako nositele informace vybral papír. Postupným zcitlivováním v roztocích (dusičnanu stříbrného a jodidu draselného) a sušením vznikl jakýsi prapředek fotografického filmu, který bylo před použitím ve fotoaparátu (kterým Talbotovi přátelé přezdívali pastičky na myši) ještě nutno zcitlivět roztokem dušičnanu a kyseliny gallové. Po vyvolání exponovaného papíru získal Talbot  stranově převrácený negativ, který pak dalším kopírováním přes druhý citlivý papír dal vzniknout „černobílému“ pozitivu, tedy fotografii. Ani Talbotův vynález nebyl perfektní.  Papír svou strukturou ovlivňoval ostrost výsledných fotografií a doba osvitu měla vliv na jejich barevnost. Trvalo to dalších deset let, než byl vynalezen mokrý kolódiový proces. Ten si ponechal ostrost daguerrotypií a navíc umožňoval snadné pořizování kopií, nositelem informace se stalo sklo. Také tento proces trpěl jistými neduhy. Sklo je těžké a křehké a kolódium se muselo fotografovat mokré, což značně komplikovalo jeho použití.

 

                                      

 

 

„Divili se první fotografové, když jim vycházely černobílé a nikoli barevné fotografie?“

 

V roce 1896 začali bratři Wrightové poprvé experimentovat s létáním. Fotografie za sebou tehdy měla již 57 let a od vzniku celuloidového filmu, který si nechal patentovat kněz Hannibal Goodwin (zemřel na následky nehody v roce 1900), nás dělily jen dva roky. Film na této bázi byl o 73 let později (v roce 1969) použit astronauty Neilem Armstrongem a Buzzem Aldrinem po prvním úspěšném přistání na Měsíci. Dlouho byla analogová fotografie skutečně „top“ technologií pro zaznamenávání obrazu. Od prvních pokusů s létáním k prvnímu přistání na Měsíci to trvalo 73 let. Od vynálezu fotografie k prvnímu digitálnímu fotoaparátu bylo zapotřebí dvakrát tolik času, tedy149 let. U obou těchto událostí byla fotografie přítomná.

 

           

                  

   

Téměř ihned po svém objevu se fotografie stala součástí našich životů. Zprvu pomalu a opatrně pomáhala ukojit zvědavost fotografů-vědců, později se díky koněm taženým dostavníkům s pojízdnými fotokomorami a lodím dostala do světa. Technický pokrok umožňoval její využití  v situacích a místech, na kterých nebylo její použití dříve možné. Téměř ihned od roku 1839 začali fotografové zaznamenávat důležité, ale i ty všední okamžiky (lidského života) ve světě. Bylo by nemožné spočítat fotografie všech mrtvých ze všech válek a konfliktů, kterých se fotografie zúčastnila, stejně tak je nemožné spočítat všechny pozitivní a radostné události lidského života. Snad je těch druhých více než těch prvních (a nejen na fotografiích).

 

                      

 

 

Young Real Art ve Snacku na Rádiu 1

 

Ve středu 29. 6. 2016 si nalaďte pořad Snack, který vysílá Rádio 1. Od 18 hodin si tam budeme povídat (nejen) o Young Real Art a prozradíme co nového a velkého YRA v příštích měsících chystá. 

 

Na závěr bychom vám ještě rádi pozvali na náš Instagram, kde kromě novinek z galerie zveřejňujeme také fotografie z ateliérů umělců, jejich výstav a projektů, na kterých pracují.