Hanuš Eliška

Profil umělce

Zelinářské zahrady v létě navečer,
laskavá voda konví vás tiše oslovuje,
růžice plné úst –
Velmi vás miluji

pro tu tajemnost kroků a stálého šepotu,
pro tu tajemnost psího zaštěknutí,
venkova na pokraji města.
Ještě dlouho mezi domy

táhne se za mnou
dlouhý zelenavý pás páry,
závoje vaší bohyně,
Paní králíčků a svítání.

BLATNÝ Ivan, Paní jitřenka, Host, Brno, 2019, str. 38.

„Téma lidského bezpečného prostoru a sebepéče propojuje mou tvorbu, která se skládá z textilní a kresebné složky. Ráda zaznamenávám zahrady, ve kterých nacházím fragmenty lidského bytí.  Jsou jimi konve v záhonech, modré sudy na vodu nebo provázek obmotaný na brance. Jsem pozorovatel změn v zahradách, které vznikly lidskou prací.

Ve výtvarné rovině pracuji většinou v sériích. Používám stejný formát kreseb, dělá mi dobře možnost důkladného prozkoumání jednoho pohledu, tématu, prostředí. Ráda zaznamenávám i interiéry, ve kterých si člověk vytváří své doma.  

Téma bezpečného prostoru je dominantní i v mé textilní tvorbě, která se soustředí především na strojovou pleteninu. Fascinuje mě forma svetru, jako jednoduchého obrysu lidského těla, který člověka obklopuje a navozuje mu pocit bezpečí.“  

Anotace diplomové práce:
Zahrada jako bezpečný prostor. Místo, které člověk ovlivňuje, formuje a zvelebuje k obrazu svému, naproti tomu, jak zahrada ovlivňuje nazpět jej. Autorka sleduje bilanci zahrady, jako prostoru na hranici přírodního a uměle vytvořeného místa. Vůdčí inspirací se stává zahrada autorčiny babičky, která leží v pohraničí jižních Čech. Citlivým vhledem do uzavřeného prostranství zeleně, demonstruje blízký vztah člověka a jeho okolí. Výsledná práce se skládá ze série pletených dek, pastelových kreseb a audiozáznamu. Pletenina svým formátem přejímá bezpečný prostor zahrady a přenáší jej do interiéru. Spojnicí se stává pletený plot, který vymezuje zahradu od okolního prostoru, stejně jako deka rámuje a chrání tělo od okolních vlivů. Pastelové kresby časosběrně mapují zahradu od podzimu do léta. Pletenina následuje vybraný motiv pastelové kresby, který přejímá a rozostřuje. Rozmlženým motivem odkazuje ke špatnému zraku autorčiny babičky, pro kterou zahrada představuje místo, na kterém se na sklonku života může stále realizovat. Esenci zahrady dokresluje audio záznam se zvuky zahrady a výseky z rozhovorů s babičkou. Práce nastiňuje důležitost zahradního prostoru v lidské společnosti. Uvědomění si významu zahrad autorka vnímá jako podstatný moment. Člověk svou prací formuje prostor zahrady a pokud jedná pokorně k místu, může svou prací přispívat celé společnosti. Autorčina babička nedokáže ochránit přírodu jižních Čech v jejím celku, ale může k ní přispět tím, že vědomě ovlivňuje směřování její malé části.

Autorka se v diplomové práci věnovala pletení na ručním pletacím stroji, ve které rozvinula vlastní přístup posunu motivu. Námět malovala na předem vytvořenou pleteninu, kterou následně znovu zaplétala s přidáním nebo ubíráním pletacích ok. Motiv se ve výsledku rozostřuje, v některých místech se rozestupuje až mizí v barevném šumu.