Kumštová Žofie
* 1991, Praha
Studium:
2021 Akademie výtvarných umění v Praze – Ateliér sochy Tomáše Hlaviny
akad. mal. Tomáš Hlavina
2018–2022 Akademie výtvarných umění v Praze – Ateliér malby
MgA. Petr Dub, Ph.D., a MgA. Marek Meduna, Ph.D.
2019 Šaloun Studio, školní výměnný program – Paulina Olowska
2019 Erasmus Exchange – Universitat de Barcelona
2017 – 2018 Akademie výtvarných umění v Praze – Ateliér malby
Prof. akad. mal. Martin Mainer
Samostatné výstavy:
2018 Obrazy, Café Pod Lipami, Praha
Skupinové výstavy:
2024 Grafika roku 2024, Výstava v Císařské konírně Pražského hradu, Praha
2023 Grafika roku 2023, Galerie Gong, Ostrava
2023 Závěrečná výstava diplomových prací, Akademie výtvarných umění, Praha
2022 New Perspectives – Young Talents in Czech Art, Soul, Jižní Korea
2021 PEIXE-BOI, společná výstava s Vojtěchem Hrubantem a Vojtěchem Trochou,
2021 Villa P651 - Home of The Běhal Fejér Institute, Praha
2020 ŽOVO, společná výstava s Vojtěchem Hrubantem, Onkocentrum na Zeleném Pruhu, Praha
2020 Doba trvanlivosti, skupinová výstava ve spolupráci s AMU v Praze, Praha
2021 Grafika roku 2020, Výstava v Císařské konírně Pražského hradu, Praha
2021 Grafika roku 2020 a Cena Vladimíra Boudníka, Galerie Ladislava Sutnara, Plzeň
2019 Figurama, skupinová výstava, Kampus Hybernská, Praha
2018 Rudolfinum, Kresby, skupinová výstava skic z neveřejných zkoušek České
2018 Filharmonie, Praha
2016 Neví o tom, Ukradená Galerie, Český Krumlov
2016 Bez vize, Galerie Freud & Thal, Bruntál
Ocenění:
2021 Grafika roku 2020, Nominace na hlavní cenu v kategorii C/A (velký formát studentská práce), Cena Simeony Hoškové
Profil umělce
Začala jsem pracovat technikou rozpíjených tušových maleb. Myslím, že tento způsob umocňuje křehkost vzpomínky. Rozpíjení neumožňuje přílišný detail, vznikají „chyby“ a nepřesnosti, které ale odpovídají i nepřesnostem paměti. Po tom, co jsem techniku používala delší dobu, pocítila jsem potřebu vytvářet souběžně i obrazy prostřednictvím „pevné“ malby. Vzniklo tedy několik olejomaleb. Ty se s tušovými malbami propojují tematicky, technicky i výrazově jsou ale téměř v protikladu.
Maluji vlastní vzpomínky z míst, kde jsem v minulosti trávila čas. Jsou ale zobrazena tak, aby se s nimi mohl divák ztotožnit. Spojovacím prvkem jsou výrazné a zároveň banální předměty. Tříkolka, klec s kanárky, litinová vana, porcelánové nádobí. Jsou zasazeny do mě důvěrně známého prostředí. Jejich prostřednictvím si může kdokoli vybavit vlastní vzpomínku, konkrétní situaci nebo děj. Snažím se tím o vytvoření časového a situačního spojovacího článku. Nesnažím se o zachycení sentimentálního výjevu ze své minulosti, ale chci „druhé straně“ nabídnout osobní prostor a současně zprostředkovat pocit, který ve mně vzpomínka vyvolává. Moje paměť osobní se tím mění v jakousi kolektivní paměť. To, co je nám společné v chování, které souvisí s uspořádáním a používáním předmětů kolem nás, je principem stavby mého způsobu zobrazení.
