Schniererová Miriama
* 10. 1. 1989, Nové Zámky, Slovensko
Vzdělání:
2008 - 2014 Vysoká škola výtvarných umení v Bratislavě, Katedra malby a jiných médií, studio prof. Daniela Fischera, 4. ateliér malby a jiných médií prof. Ivana Csudai, ak. mal.
2004 - 2008 Škola úžitkového výtvarníctva Jozefa Vydru, Bratislava, obor propagační grafika
Samostatné výstavy:
2021 Wildflower, Slávica, Bratislava, Slovensko
2019 Slzy sa vrátia, Prostor 39, Praha, Česká republika
2017 Shadows of light, Galéria E. Zmetáka, Nové Zámky, Slovensko
2016 Full moon, Spp Galéria, Bratislava, Slovensko
2016 Psychedelia, Galéria J. Koniarek, Trnava, Slovensko
2015 My old shadow, Galéria Cit, Bratislava, Slovensko
2015 Stratený čas, Galéria Dunaj a ja, Bratislava
2011 Životy sna, Reštaurácia Stage, Bratislava
2011 Životy sna II, Maxman Consultans, Bratislava
2011 Milk teeth, Drink in Gallery Andy, Bratislava
Společné výstavy:
2022 Symfónia umenia, Pradiareň 1900, Bratislava, Slovensko
2021 Generačné spoje, Limes Galéria, Komárno, Slovensko
2020 Bordering on the Boundless, Limes Galéria, Komárno, Slovensko
2019 Zlín Designweek, Zlín hrad , Zlín, Česká republika
2019 Ďaľší ťah, Slovenská výtvarná únia, Bratislava, Slovensko
2018 Zlatá záhrada, Kortárs galéria, Dunajská Streda, Slovensko
2016 Techniky spomínania, Mirbachov palác, Bratislava, Slovensko
2014 PED ART ŠOU, Artfórum, Bratislava, Slovensko
2014 Small with bigs.., VŠVU, Bratislava, Slovensko
2014 Guláš, River gallery, Bratislava, Slovensko
2013 Presents, Galéria KC Dunaj, Bratislava
2013 Urban market, Stará tržnica, Bratislava
2013 TEDx Bratislava, Slovenské národné divadlo, Bratislava
2012 Young art show, Dom umenia, Piešťany, Slovensko
2011 We could wish, kulturní bar Hopkirk, Bratislava
Profil umělce
Mladá slovenská autorka byla výtvarným uměním pohlcena již v dětském věku. I když už dávno není malou holčičkou, umělecká tvorba pro ni stále představuje nezbytnost, jednu ze základních životních potřeb, jakou pro jiné představuje dýchání či potrava. Je pro ni terapií, prostředkem ujasňování si věcí, ale i jedním ze základních prostředků komunikace s okolním světem. Proto se rozhodla pro studium na střední a později na vysoké umělecké škole, proto stále tvoří své tajuplné obrazy, proto vyučuje na umělecké škole.
I když se autorka věnuje několika výtvarným disciplínám, v jejím portfoliu naleznete například koláže a ráda také fotografuje, v její tvorbě převažuje malba.
Pro Miriam je zásadním tématem čas. Jeho neustálé plynutí, pomíjivost a působení na věci, bytosti, vzpomínky. Vzpomínky na věci a děje dávno minulé. Na nejranější dětství a jeho radosti i strasti. Na ten úžasný pocit, který se dostavil při každé jízdě na kolotoči, ale který teď, při pohledu na staré zrezivělé monstrum tak nějak divně bolí. (The spinning has stopped). Na malý zdánlivě nedůležitý klíček, bez něhož by oblíbená hračka zůstala ztuhlá a nikdy by se nerozpohybovala. Na to staré piano a melodie, které zůstaly navždy zasunuté kdesi hluboko a které se můžou kdykoliv vynořit na povrch.(The melody has finished).
Miriam fascinuje nejen působení času na věci a na mysl, ale také jeho naprostá definitivnost. Čas, který uplynul, se již nikdy nevrátí. Není v našich silách změnit jeho tok, navrátit se do minulosti nebo přeskočit do budoucnosti. To je téma například na obrazech Going back nebo Absorbed by a sand.
Melancholie a nostalgie navozené zvolenými tématy obrazů ještě podtrhuje technika, kterou autorka zvolila. I ta je inspirována časem, přesněji řečeno starými omítkami, korozí a fotografiemi z devatenáctého století. Miriam střídá vrstvy suchého vosku a akrylových barev. Na některé obrazy spotřebuje až litry barvy. Ty pak odlupuje, někdy zcela záměrně, jindy se nechává vést náhodou. Odloupaný materiál pak dále recykluje a modeluje z nich velice zajímavé objekty, které byly k vidění například na její výstavě nazvané „Stratený čas“.
Autorka sobě i nám připomíná, že naše bytí je pomíjivé, že čas nemůžeme vrátit a prožít znovu. A právě proto bychom s ním měli nakládat tak, abychom potřebu opakování nebo navrácení v čase neměli. Může to znít jako klišé, ale jeho občasné opakování jistě prospěje každému z nás.
