I když se autorka věnuje několika výtvarným disciplínám, v jejím portfoliu naleznete například koláže a ráda také fotografuje, v její tvorbě převažuje malba.

Pro Miriam je zásadním tématem čas. Jeho neustálé plynutí, pomíjivost  a působení na věci, bytosti, vzpomínky. Vzpomínky na věci a děje dávno minulé. Na nejranější dětství a jeho radosti i strasti. Na ten úžasný pocit, který se dostavil při každé jízdě na kolotoči, ale který teď, při pohledu na staré zrezivělé monstrum tak nějak divně bolí. (The spinning has stopped). Na malý zdánlivě nedůležitý klíček, bez něhož by oblíbená hračka zůstala ztuhlá a nikdy by se nerozpohybovala. Na to staré piano a melodie, které zůstaly navždy zasunuté kdesi hluboko a které se můžou kdykoliv vynořit na povrch.(The melody has finished).

Miriam fascinuje nejen působení času na věci a na mysl, ale také jeho naprostá definitivnost. Čas, který uplynul, se již nikdy nevrátí. Není v našich silách změnit jeho tok, navrátit se do minulosti nebo přeskočit do budoucnosti. To je téma například na obrazech Going back nebo Absorbed by a sand.

Melancholie a nostalgie navozené zvolenými tématy obrazů ještě podtrhuje technika, kterou autorka zvolila. I ta je inspirována časem, přesněji řečeno starými omítkami, korozí a fotografiemi z devatenáctého století. Miriam střídá vrstvy suchého vosku a akrylových barev. Na některé obrazy spotřebuje až litry barvy. Ty pak odlupuje, někdy zcela záměrně, jindy se nechává vést náhodou. Odloupaný materiál pak dále recykluje a modeluje z nich velice zajímavé objekty, které byly k vidění například na její výstavě nazvané „Stratený čas“.

Autorka sobě i nám připomíná, že naše bytí je pomíjivé, že čas nemůžeme vrátit a prožít znovu. A právě proto bychom s ním měli nakládat tak, abychom potřebu opakování nebo navrácení v čase neměli. Může to znít jako klišé, ale jeho občasné opakování jistě prospěje každému z nás.