Koblic Walterová Martina
* 7. 10. 1988, Praha
Vzdělání:
Vybrané samostatné výstavy:
2023 Strážci, Městská knihovna - Artotéka Opatov, Praha
2023 Výchova k přírodě, Jatka 78, Praha
2020 Ochránce z generace Alfa, Bastion IV, Josefov
2020 Osobní Patchwork, Zámek Zásmuky, Zásmuky
2018 Helou Maj Frend!, Dudes & Barbies Gallery, KCHJ, Praha
2017 Zpět, Galerie Prokopka, Praha
2016 OCH!, Otevřená galerie Prokopka, Děčín
2015 Posaďte se, Ukradená galerie, Děčín, CZ
2015 Třetí kočár, Studio Citadela, Praha, CZ
2015 Chtěla jsem se projet v kočáře, Městská knihovna, Artotéka Opatov, Praha, CZ
2014 Chtěla jsem se projet v kočáře, Sametové centrum, Cihelná 1, Praha, CZ
Vybrané společné výstavy:
2023 Lucidum Intervallum, Františkánský klášter, Zásmuky
2022 Lustr 9 Festival Ilustrace, Kampus Hybernská, Praha
2022 Ceny Jindřicha Chalupeckého 2022: Vše pevné se spojuje ve vzduchu, Veletržní palác, Praha
2018 Hledání hranic malby v postmediální světě, GVUO - Galerie výtvarného umění, Ostrava
2017 CANDY SHOP, The Chemistry Gallery, Quadrio, Praha
2017 Bummerang 7, Institute AAMI, Ljublana, Slovenia
2016 Mladí a neklidní, Malířské sympozium Benedikt, Most
2016 Wail Of Silence, Nákladové Nádraží Žižkov, Galerie 1435mm, Praha, CZ
2014 Young Art Show, Art House, Piešťany, SR
2014 Glory Hole, Industra Gallery, Brno, CZ
2013 Malý Mour na koni aneb abstraktní víra v člověka, CoolTour, Ostrava, CZ
2013 Graduates 2013, Galerie Gong, Ostrava, CZ
2012 (S)Loučení v Bodě C, with M. Hudec, Gallery ArtAtak, Praha, CZ
Profil umělce
Dialogy s mistry. Mlékařka a Snídaně Martiny Koblic Walterové
Možná v nejnovější nabídce upoutal vaši pozornost detail připomínající holandské majoliky: motiv větrného mlýna, stylizované květy. A kousek stuhy v nizozemských barvách (modrá, bílá, červená). Když si otevřeme celý obrázek, zjistíme, že jde o zvětšeninu suvenýru. Jsou to ve skutečnosti droboučké zdobené dřeváčky, jaké kupujeme v chvilkovém rozmaru u stánku nebo ve spěchu ještě na letišti, abychom přece jen přivezli nějakou drobnost…
V hloubi nevyznačeného prostoru za dřeváčky se lehce sklání žena ve starobylém čepci nad džbánem, z nějž cosi nalévá do jiné nádoby. Nádoba je výrazně červená. Martina ji nejspíš zvolila proto, aby v tmavých obrysech zachycené postavě dodala akcent a přitom zachovala omezenou barevnou paletu. Něco červené ale najdeme i na sukni jiné ženské postavy, jež naklání džbán na obraze, jemuž dominují žlutá/zlatá a modrá. Ta žena se totiž nevyjevuje jen z hloubi prostoru, ale hlavně z hloubi času: ze slavné Vermeerovy malby. Podle citace tohoto obrazu nazvala Martina ten svůj Mlékařka (2021). Polská básnířka Wisława Szymborska nadepsala jako titul své básnické ekfráze (ze sbírky Tady, 2009; přeložila Vlasta Dvořáčková) jen jméno proslulého holandského mistra:
Vermeer
Dokud ta žena z Rijksmusea
v namalovaném tichu a soustředěnosti
mléko ze džbánku do misky
den po dni přelévá,
nezasluhuje si svět
konec světa.
Martinin obraz jako by nám připomínal, že každá kultura se nám ukazuje v dvojím rozměru: v nezaměnitelných, ale už unifikovaných a mnohonásobně zobchodovaných symbolech, které na povrchu laciných věcí rozpozná každý. A pak v umění, které i přes to, že se může octnout ve stejném regále jako malované dřeváčky, reprodukováno na obálkách notýsků a kuchyňských magnetech, skrývá v sobě něco z hlubin bytí. Třeba obezřetný pohyb mlékařky, která mléko přelévá beze spěchu, aby nepřišla ani kapka nazmar. Ve Vermeerově obraze, v prostoru prozářeném světlem a zabydleném samými dobrými věcmi, se vždy znovu opakuje s jistotou provedený rutinní úkon. Básnířka nám v něm odhaluje kus jistoty životní, opakování a tedy trvání, ze kterého můžeme čerpat pocit bezpečí ještě dnes. Martina anonymizovala mlékařčinu tvář: možná jen proto, aby citace nebyla příliš přímočará. (Podobně to dělá u obrazů Buddhy. I v nich ostatně pracuje s ornamentem a vysvětluje, co ji k tomu vede.) Ale třeba i proto, aby se za ni mohla dosadit jiná. Ne, ne, teď nemyslím ten pouťový výřez, do kterého zastrčíte obličej a je z vás mořská panna či hradní pán. Chci tím říct, že si můžeme dosadit tvář ženy, která soustavně pečuje o to, aby věci tohoto světa byly v pořádku.
Od „starých mistrů“ pokročme k počátkům moderního umění. Snídaně v Martinině ateliéru je z roku 2018. Ta v ateliéru Édouarda Maneta o 150 let starší. Když jsem stejnojmennou malbu viděla poprvé, musela jsem se smát. Tak moc mě pobavil Martinin nápad zredukovat prostředí i předmět zobrazení. A to co do výběru i počtu objektů: ateliér je zastoupen jen šedou stínohrou štětců v nádobách a pracovní (snad i příležitostnou jídelní) plochou. A snídaně? Dortíky jsou barevné, mlsné a legrační. Manetův obraz je mnohem vážnější. Interpreti se zamýšlejí nad tím, zda jde o vyznačení rodinné konstelace, jíž dominuje malířův dospívající syn, o konfrontaci domácího poklidu a znaků dobrodružství vyznačených dvěma protilehlými zátišími (ateliérové rekvizity na jedné a stůl s pokrmy a nádobami na druhé straně). Nebo se ptají, zda jistá únava v tvářích postav odkazuje k modelům, zmoženým dlouhým sezením… Historik umění Roman Prahl (v monografii z r. 1991) nechává interpretaci otevřenou: na žánrový obraz je to výjev toporně vážný, na jinotajný zase příliš nejasný. Můžeme o tom popřemýšlet, třeba na snídani u Martiny. Možná byste mohli donést kávu. Dáte si marlenku, nebo mrkvový?
text: Alice Jedličková
foto: archiv autorky
Aktuality
Bílé prázdniny na Young Real Art!
Obdarujte letos své milované originálním dárkem a dejte jim k Vánocům umělecké dílo. Nemusíte kvůli tomu obcházet kamenné galerie, stačí navštívit Young Real Art!
YOUNG REAL ART na Art Prague 2016
Art Prague 2016 je v plném proudu. Až do neděle /20. 3. 2016/ máte možnost nás přijít navštívit a prohlédnout si naši expozici. Najdete nás na konci chodby hned v prvním patře. A na co se u nás můžete...