Ranní nástup v Baumaxu

Ranní nástup v Baumaxu, 2017

125 x 145 cm

akryl na plátně

Vzpomínám, jak ke mně přišel ředitel, když jsem zrovna rovnal automatická kladiva, krabici jednu vedle druhý do prodejní klece, byl tvrdého pohledu. Přišel a žluč v něm vřela. Ponurá žluč. 

"Mám Vám to automatické kladivo omlátit o hlavu" řekl.

Pochopil jsem, že má rád dokonalost, neboť jen smrt je dokonalá.

"Budu si myslet že jste feťák" řekl.

Mlčel jsem. Jasně jsem viděl tu duši, ukutou jako meč. Napadlo mě však:

Žije jen z odporu ke zlu. Existuje jen skrze zlo. Co by z něho bylo, nebýt zla?

"Po čem toužíš, abys byl šťastný?" zeptal jsem se ho.

"Abyste zrychlil a dělal vše dobře tady v Baumaxu"

A já věděl, že lže. Neboť nazýval štěstím svůj zahálející a zrezavělý meč.

Pozvolna mi při rovnání krabic vyvstávala jedna nicméně zřejmá pravda, že totiž ten, kdo miluje dobro, je shovívavý ke zlu. Že ten, kdo miluje sílu, je shovívavý k slabosti. Neboť slova se sice sváří, ale dobro a zlo se prolínají a špatní sochaři jsou půdou pro sochaře dobré ahoj Terezo Tretiagová z AVU měla jsi hezkou klauzuru tu kašnu obtisklou… tyranie proti sobě utvrzuje hrdé duše a hlad vede k tomu, že se lidé dělí o chléb.

A ti, kdo proti mě spřádali pikle a obětovali se jiným než sobě samým a z lásky k svobodě a spravedlnosti přijali riziko, bídu a nespravedlnost a nechali se vláčet četníky, a zbaveni ve svých kobkách světla, hleděli do tváře blízké smrti, mi vždycky připadali zářivě krásní, krásní krásou, jež na mučidlech žhnula jako požár, a proto jsem je nikdy o tuto smrt nepřipravil.

Čím je diamant, není-li tvrdé půdy, v níž je třeba kopat a která ho skrývá? 

Čím je meč, není-li nepřítele?

Čím je návrat, není-li nepřítomnosti? Díky že se na Akademie Výtvarných Umění můžu vrátit a dovolí mi to, kdežto kdysi mi to zakazovali.

Čím je věrnost, není-li pokušení? Vítězství dobra je vítězstvím poslušného dobytka u koryta. A já s nenasycenými a s lenivci nepočítám.

"Bojuješ proti zlu", řekl jsem ředitelovi "a každý boj je tanec. A tvé potěšení je potěšení z tance, tedy ze zla. Byl bych raději, kdybys tančil z lásky. A jelikož byl bývalý policajt, řekl jsem si v duchu: "A zrodí se policisté, kteří si budou plést lásku k básním s nenávistí k jejich opaku a místo lásky začnou nenávidět.

Stejně je tomu s člověkem, který si myslí, že prospěje velkým prodavačům, když vyhubí prodavače špatné, kteří pomalu rovnají krabice automatických kladiv, a ve svém jalovém větru slov je tedy nazve opakem těch prvních. Pravím že, tím zabráníš, aby si tvůj syn zvolil povolání, jež skýtá tak málo šancí žít." 

"Jestli ti dobře rozumím," naježil se ředitel Baumaxu, "mám tedy trpět neřest!"

"Vůbec ne. Nic jsi nepochopil," odvětil jsem.