Švehla Filip

* 4. 12. 1991, Praha

Vzdělání:

2016 - 2017 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér malířství I, R. Šalanda
2015 Hogeschool voor de Kunsten Utrecht, Nizozemí
2014 - 2015 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér malířství III, M. Rittstein
2011 - 2016 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér malířství I, J. Sopko

Stipendia a rezidence:

2023 Gray Nivas Art Residency, New York, USA

2022 zahraniční rezidence v Miami, THINK+feel contemporary Art Gallery, USA

2017 Summeracademy Venice - stipendium, Benátky, IT

Vybrané samostatné výstavy:

2023 Pět barevných pruhů, Galerie Poštovního muzea, Praha

2022 (UN) Attainable Light, THINK+feel Contemporary, Miami, USA (s Jan Heres)

2022 Wonderful World, Volesky Gallery, Praha

2020 Dnes i zítra bude líp (s Davidem Minaříkem), Pragovka Gallery, Praha

2019 Armonico (s Jiřím Dolinski), Galerie OFF/FORMÁT, Brno
2019 Šmucik Ordnung, Ukradená galerie, Praha
2019 370 dní slunečno (s Janem Heresem), Jan Čejka Gallery, Praha
2017 Naštěstí jsem měl zvláštní pokoj (s Martinou Novákovou), Villa P651, Praha
2014 Mlčení Vaše se stalo mlčením naším, Galerie AVU, Praha

Vybrané skupinové výstavy:

2023 Elements, Galerie Škroupovka, Hradec Králové
2023 Pop up shop, Parasol Projects, New York
2022 18 FPS, Jan Čejka Gallery, Praha
2021 Mégethos 28, Kampus Hybernská, Praha
2021 14. Ročník Ceny kritiky za mladou malbu, Galerie Kritiků, Praha
2020 Art Prague Fair, Youngrealart, Praha
2019 Malba III, Galerie Millennium, Praha
2019 Leinemann Kunstpreis - Negative Realism, České centrum, Berlín
2018 Summeracademy Venedig, Palazzo Zenobio, Benátky
2017 New Wave, diplomanti AVU 2017, Veletržní palác, Národní galerie, Praha
2017 Krajina 2017, Nová galerie, Praha
2014 Prošel jsem kolem jabloně, Nákladové nádraží Žižkov, Praha
2014 Kunstpreis der Leinemann-Stiftung, České centrum, Berlín
2013 Výstava Sympozia Lukov, Topičův klub, Praha
2012 Figurama, Galerie Fakulty architektury, ČVUT v Praze

Ocenění:

2021 14. Ročník Ceny kritiky za mladou malbu - finalista

2019 Kunstpreis der Leinemann-Stiftung - finalista

2017 Cena nadace Josefa Hlávky - finalista

2017 Ateliérová cena AVU

Profil umělce

Obrazy Filipa Švehly upoutají na první pohled především svými barvami. Ačkoliv v nich lze hledat ozvuky jeho studií na pražské Akademii pod vedením Jiřího Sopka, jeho současný malířský rukopis se plně rozvinul až po absolutoriu, přičemž klíčovou roli v tomto ohledu sehrál roční pobyt ve Valencii, kam záhy po dokončení studia odjel.

Světelné podmínky společně s kulisami industriální čtvrti, v níž přebýval, zapříčinily zásadní přerod jeho tvorby. Oprýskané omítky, nesourodé fasády, vystupující izolační prvky, ubourané části domů a proluky představovaly ztělesnění objektů, které celou dobu nosil v hlavě, ale skrze figurativní malbu k nim stále nenacházel tu správnou cestu. Jeho snaha o postihnutí podstaty tvaru tak vyústila v abstraktní plátna, na která nanášel barvy v hustých pastách, zaujat především jejich povrchem, strukturou a možnostmi smyslového působení.

Uvažování nad tím, jak uchopit a vyjádřit tvar ho nakonec přivedlo i k tvorbě fyzických objektů. Z rozličných materiálů začal sestavovat drobné krabičky, které pokrýval obdélnými plastickými rastry připomínající přemalované části španělských domů. Krabičky následně přerostly v rozměrné krabice, se kterými expandoval i do galerijního prostoru. Tyto kubické objekty svým tvaroslovím připomínaly jak odvětrávací šachty, tak ale i dětské pevnosti a bunkry, jejich umístění u stropů a v nepřístupných rozích galerie ovšem znemožňovalo do nich nahlédnout, či je obejít, čímž vznikla i jakási aluze a rafinovaná hříčka na díla minimalistů.

Učení východní filosofie a náboženství, se kterým se Filip blíže seznámil během svých cest po blízkém východě a Indii, ho přivedly k uvědomění, že materiální problémy mohou být vyjádřeny pouhou barvou. Zásadní v tomto ohledu pro něj byl objev tamní hudby, která sestává z kombinací velmi blízkých tónů, dohromady znějících až kakofonně. Tento princip poté začal tak uplatňovat i ve svých nejnovějších párových obrazech, kdy vedle sebe v pruzích klade podobné odstíny barev, vyvolávající určitý dojem disharmonie, který je ale záhy vyrušen komplemetárním plátnem složeným z opozitních a kontrastních pruhů. Ve výsledku tak tvoří harmonický celek, který ovšem nepostrádá vnitřní napětí.

Filip ve své tvorbě experimentuje s technikami, zkouší barevné kombinace, navrací se k dávným vzpomínkám a inspiračním zdrojům a mísí je s novými zážitky a smyslovými vjemy. Své postupy promýšlí, ale zároveň otevírá prostor působení náhody a spontánním gestům. Zdá se až příznačné, že čím déle tvoří, tím více se dostává ke zkoumání a zaujetí zcela základními otázkami a problémy malby, které pro něj kontinuálně nabývají na hlubším významu a závažnosti. Není náhodou, že proměny jeho pláten zřetelně odráží tento dlouhodobý proces, který ale v každém ze svých momentů představuje podstatnou a nedílnou součást vývoje této pozoruhodné a zralé malířské osobnosti.