Díky své proaktivnosti a neutuchající touze po poznání sesbírala řadu kontaktů a navázala spolupráci s vědci, kteří jí poskytli vlastní materiály a též jí umožnili pracovat s profesionálním mikroskopem. Mnohonásobně zvětšené buňky, sinice a nejrůznějších bakterie se tak Lindě staly dlouhodobou a dosud nevyčerpanou inspirací. Z její tvorby je na první pohled patrná upřímná fascinace, údiv a pokora před komplexitou stavebních prvků živé i neživé přírody a jejich vzájemnou provázaností, kdy bez fungování těch nejmenších mikroorganismů hrozí kolaps celku a naopak. Ráda si pohrává se specifickou vlastností lidského mozku automaticky si domýšlet chybějící informace a vytvářet z fragmentů ucelený vjem. V sérii Průřezy krajinou si tak například pokládala otázku, zda lze nalézt krajinu i v mikroskopickém měřítku, přičemž tyto iluzivní scenérie následně přenášela na plátno. Podobně dala volný průchod představivosti v cyklu Krajina procesů, kdy z náhodných barevných skvrn nechala své nevědomí vyzdvihovat nejrůznější fantaskní tvory a rostliny. 

Ačkoliv je malba u Lindy převažujícím vyjadřovacím médiem, nejedná se o jediné. Studium v Ateliéru malby na UMPRUM, který nejprve vedla Adéla Matasová a později Jiří David, si zvolila z důvodu všestrannosti a možnosti i nadále hledat způsoby a formy uměleckého projevu, které jí budou nejbližší. Experimentovala tak s novými médii, vytvářela konceptuálních objekty a videoperformance, ale třeba i keramiku a design. Souhrn jejích dosavadních děl a počinů je tedy pestrý a rozmanitý, všechny projekty nicméně spojuje zcela zřetelná linka environmentálního smýšlení a ekologické uvědomělosti, která je jí bytostně vlastní. Ve své tvorbě, ale i v životě, se snaží být ohleduplná k životnímu prostředí, využívá principů recyklace a z prodeje svých děl se vždy snaží poslat nějakou částku na obnovu divoké přírody. 

Přestože pestrobarevné rozpíjející se akvarely se zdají být více než příhodné pro náměty Lindiných obrazů, důvody pro volbu této techniky byly zcela pragmatické. Výchova dětí nejde příliš dohromady s olejovými barvami, které vyžadují poměrně rychlou a soustředěnou práci. Akvarely naproti tomu umožňují od plátna odejít a znovu se k němu později vrátit. Společně s tím, jak ale děti rostou, Linda nyní opět pomalu rozšiřuje svůj rejstřík použitých technik. Hlavní zdroj její inspirace zůstává ale stálý a neměnný. Ani to, co považujeme na poli přírodních věd za známé a objevené, totiž ještě nebylo dostatečně prozkoumáno, a stále zde existuje neobyčejně široký a bohatý prostor pro její fantazii. 

text: Kamila Huptychová

foto: archiv autorky