Průsečíkem tohoto vztahu je  pro něj čistá forma, jejíž výběr je podmíněn charakterem daného motivu. Skupina slepic /“Slepice” (2011)/  je například vytvořená z keramiky, která má barvu i strukturu, evokující základní materiály či potraviny- zeminu či chléb, a podrtrhuje tak zobrazený námět zobání ze země- nejcharaktističtějí pohyb tohoto zvířete, které jím neustále odkazuje k životnímu koloběhu přírody. Nohy ptáků vyrůstají z kovového podstavce, což posiluje dojem propojení se zemí a modelace zvířat je zjednodušena tak, aby postačovala k vytvoření iluze pohybu při hledání potravy. 

Betonová socha “Semeno” (2013) zase volbou materiálu vystihuje tvrdost zdánlivě neživého obalu, pod nímž ale klíčí nový život, jak zjistíme ve tmě, kdy se spoj obou částí rozzáří světlem led žárovky.

“Kytička” (2010), objekt vytvořený z plastu, neroste lineárně směrem vzhůru, ale zdá se být zamotaná sama do sebe, a může tak, s jemnou ironií, vyjadřovat nesnadnost vývoje a růstu obecně.

Výsledné sdělení svých soch Kovalčík dotváří nejen formálním zpracováním materiálu, ale také prostřednictvím názvů. Jakousi vážně míněnou ironii cítíme v názvu sochy “Zlatá máma” (2014). Dobře vystihuje prostě a nepateticky sedící postavu ženy-matky, která má však zároveň svou monumentalitu. Té dosahuje Kovalčík pomocí centrální kompozice figury, umístěné na jakýsi trůn, a zlatem, z něhož je postava vytvořena. Socha tak s humorem shrnuje to, čím je matka v našem životě:  zásadní a ústřední postavou, kterou ale většinou vnímáme v její neokázalé každodennosti.

Adam Kovalčík se často účastní sochařských soutěží, uspěl např. s portréty Václava Havla či Jana Kaplického, vyhrál ateliérovou soutěž o realizaci medaile pro Ministerstvo kultury České republiky a vytvořil několik medailí pro Českou zemědelskou univerzitu. V poslední době se podílel na vytvoření unikátního přepravního boxu pro slavnou gotickou sochu sv. Jiří, který byl realizován a vystaven v Cluji v Rumunsku.