Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. OK

Publikováno 03. 02. 2016

Marína Pavlovičová

Tvorba Maríny Pavlovičové vypovídá o její zkušenosti a vzdělání v oboru malby a grafiky. Ačkoliv ve svých plátnech autorka konstruuje mělké iluzivní prostory, jejichž tón a atmosféru určuje především zářivá barevnost, činí tak prostřednictvím graficky pojatých siluet postav, objektů či obrazců. Propojení malířského gesta rozmáchlých tahů čisté barvy s pečlivě vytvořenými a často zmnoženými grafickými motivy připomene díla pop-artových umělců šedesátých let. Narozdíl od jejich dobově společenské reflexe zachycuje Pavlovičová spíše svůj osobní vizuální svět, který zabydluje motivy, které zná z běžného života a jsou jí blízké.

Jde jednak o náměty související s relaxační stránkou života: diskokoule, exotičtí ptáci, palmy, čas od času ale přistoupí také k antickému nebo sakrálnímu motivu. Její přístup při výběru tématu lze označit za příjemně intuitivní; její plátna jsou jakýmisi pozvánkami do světů působivých atmosfér a k závrati z tropické radosti ze života.

Papoušci v různých podobách a zobrazeních se ocitají v malířčiných plátnech často. V některých malbách jsou dominantiním námětem (“Sunny hostel”, “Meeting point”), jinde jsou jakýmisi němými pozorovateli, jako v obraze “Flower”, kde obklopují siluetu ženy v plavkách. Na barevném pozadí vyčleněná plocha určující obrys ptáka je barvou, která zvíře prokresluje, vyplněná pouze někde, což dodává obrazu na víceznačnosti. Jinde se zase stává v temné siluetě a v sousedství netopýrů a lodních kotev zase jakýmsi symbolem pestrého nočního života.

Emblémem uvolněnosti a relaxace je diskokoule, která se na malířčiných plátnech rovněž často objevuje. Ta je pro ní kromě obsahové stránky zajímavá také svým geometrickým rastrem, který vyplňuje obraz. Geometrie je ostatně výraznou složkou malířčiny tvorby: obrazová plocha je obvykle rozčleněná vertikálními či horizontálními pruhy. Tento prvek dodává zobrazovanému  dynamiku a rytmus. Někdy hraje roli kulisy, která stojí v pozadí a dotváří mělký prostor (“Sunny hostel”), jindy naopak jako by byla oponou, skrze níž vidíme zobrazované (“Architecture shadowed by a tree”).

Mohlo by se zdát, že antické postavy zabydlující barevný prostor obrazů jako “Hocus”, “Daze” nebo “Hubble bubble” souvisejí s výše uvedeným jen vzdáleně, ale v obrazovém světě Mariny Pavlovičové jsou týmž pozváním do světa, který je ideální, pozitivní a nadčasový.