Karolína se řadí k intuitivním tvůrcům, plně se spoléhá na svou senzualitu, na prvotní zážitek.  Ve svých dílech neschovává žádný druhý plán. Jde jí o zachycení okamžiku, o pobavení diváka. 

Nechává na sebe působit krásy okolí a ty přenáší způsobem sobě vlastním na plátno. Jen pár pohledů na její díla Vám hravě prozradí, co má ráda. Karolína miluje barvy, miluje přírodu, miluje květiny. Miluje proces tvorby v plenéru. Za každého počasí. Plnými doušky do sebe nasává to, čeho se nemůže nabažit a tenhle zdánlivě nesdělitelný a nepřenosný pocit pak přenáší i do svých obrazů. 

Ráda zkoumá výraznou líbivou barevnost na hranici kýče. Tu, které nám příroda naděluje plnými hrstmi. Výsadní postavení v její tvorbě má malba. Tu považuje za zásadní a nesmrtelnou výtvarnou disciplínu. Díky již zmiňované barvě si velice oblíbila pastel – barevný prášek. Ten s oblibou  nanáší na sametový papír. V jejím podání jde přímo o osudovou dvojici, která se báječně doplňuje a dodává obrazům bonusové kouzlo.

Ovšem nevyhýbá se ani akrylovým nebo olejovým barvám. Hravě je kombinuje, ve jménu barevnosti samozřejmě.

Kromě malby si oblíbila i techniku méně rozšířenou. To když štětce a barvy v tubách vyměnila za na první pohled možná neobvyklý materiál. Za krepový papír. Právě pomocí průmyslově nabarveného papíru se snaží zachytit extrémní náladu i výraz. Karolína krepák nepopírá, naopak, plně využívá veškerých jeho vlastností. Lepí ho a skládá, namáčí a rozpouští a vystavuje ho světlu. Výsledek je až překvapivě působivý. Autorka počítá i s působením času, s pomíjivostí materiálu, s tím, že výsledek její práce se poddává času. Stejně jako záhon květin. Tvorbu s krepákem si zvolila pro svou diplomovou práci a její možnosti dále zkoumá, ale klasické malby se rozhodně nezříká.