Pavel Samlík

Publikováno 29. 03. 2016

Pavel se narodil, žil, studoval a stále působí v Ostravě. Vystudoval malbu v ateliéru Daniela Balabána na Fakultě umění Ostravské univerzity v Ostravě. Jak sám říká, výtvarné umění si ho našlo samo. Již od dětských let zkrášloval své okolí různými malbami a kresbami při každé příležitosti, ať už šlo o papíry, kuchyňskou linku nebo zeď. Tvorba se stala nedílnou součástí jeho života, jejím prostřednictvím zachycuje dojmy, pocity, krásu, kterou ostatní nemusí vidět. Dá se říci, že tvorba je jeho životní potřebou. Při tvorbě se cítí svobodný. A pokud zrovna netvoří, přemýšlí o svých dalších pracích. Studium malby pro něj bylo jasnou a jedinou volbou.

Pavel nejraději tvoří v plenéru. Ze svých častých cest si vozí skici, akvarely a fotografie. Pokračuje v tradici olejových krajinomaleb starých proslulých mistrů. Krajina je častým motivem jeho děl, zdá se, že jde o jeho hlavní a zásadní téma. Téma podle mnohých již překonané. Pavel ho právem vrací na výsluní.

Pavlovy krajiny jsou jako ze snů. Jako by byly lehce zahalené do mlhy, jako by se na ně divák díval přes jemnou clonu. Krajiny v jeho podání dostávají melancholický nádech, jako by ani nebyly z tohoto světa. Nejde o pouhé zobrazení toho, co autor vidí, v jeho obrazech je patrné zachycení pocitu, který Pavel při malování měl. Stejné pocity mají vyvolat u diváků.

Například Cesta nebo Kupky sena, jeden by se při prohlížení jeho obrazů nejraději do takové krajiny posadil, kochal se tou krásou a prostě mlčel a vychutnával si sílu okamžiku, byť ten by byl sebedelší.

I Pokojová rostlina v Pavlově podání má svou aureolu tajemství, její zelené části vykukují jako hlavní aktéři jinak rozostřeného nebo možná jemným mlžným oparem zahaleného obrazu.

Pokud je hlavním motivem Pavlových obrazů moře, můžete si být jisti, že půjde o moře klidu, o moře ticha. Při sledování těchto obrazů Vás může přepadnout pocit, že na Vás sestupuje veškerý klid světa.

Nechte se ohromit tou zdánlivě jednoduchou nádherou, ponořte se do světa čisté snové krásy.

Portrét Pavla Samlíka na ČT 2 o jeho výstavě v ostravské galerii Beseda.

"Snažím se vycházet ze starých mistrů, ale s tím, že se od nich nějakým způsobem odpoutámvám a snažím se to posouvat do jiných rovin, třeba i zjednodušovat směrem k abstrakci," říká malíř Pavel Samlík, který studoval na střední škole u Aleše Hudečka a na vysoké u Daniela Balabána.