Vzpomínka je ústředním motivem Petrových obrazů. Staví na skutečnosti, že podvědomí, ve kterém se ukládají vzpomínky, je neomezené, a že tyto vzpomínky jsou autentičtější než vědomé myšlenky. Vzpomínka neobsahuje pouze viděné tvary a barvy, ale také jiné smyslové vnímání. V obraze Uvnitř lesa si můžeme vyzkoušet, jaké to je být za soumraku v lese, a obdivovat zblízka tmavé borovice. Obraz Pod strání je spojen s pocitem tepla a útulna, které by mohl poskytovat úryt ve vysokém rákosí. 

Pohled na výstavu - zleva: Uvnitř lesa, Hřiště v lese, Světlo za lesem, Sníh v lese

Obrazy vznikají postupně. Petr začíná se základní vzpomínkou, jako je například Průhled smrky, ke které přidává další vzpomínky, aby konkretizoval svou vizi. Čím víc vzpomínek se podaří vyvolat, tím se obraz stává konkrétnější. Díky tomuto procesu může Petr nejen znovu dané místo zažít, ale navíc je také zprostředkovat divákovi v původní podobě. Okolí obrazu Světlo za lesem se stává nedůležité, zcela jej přebíjí silná vize světla prosvítajícího zpoza stromů, která se Petrovi vryla do paměti.

Vlevo: Pod strání, 200 x 190 cm, olej na plátně   Vpravo: Průhled smrky, 100 x 90 cm, olej na plátně

Petrovy obrazy mají blízko k abstrakci, ale do určití míry si udržují spojení s realitou - motiv je stále rozpoznatelný a důležitý. Převažuje téma přírody, které je v harmonii s existencí člověka. "Rád hledám místa, která souzní s mými vnitřními pocity, místa, kterí lidé vyhledávají jen zřídka. Pro mě jsou to místa radostná, dokážu ocenit jejich klid. Teprve nedávno jsem do obrazů začal přidávat technické prvky: starý dům, vyhlídku, lesní hřiště. Připomínají mi lidskou přítomnost, ale člověk je zde pouze jako divák. Impulsem pro tvorbu je pro mě pocit, smyslná pobídka jako třpytivý sníh, pouliční lampy blikající v dálce nebo mirný vítr na okraji lesa."

Výstava v Národní galerii v Praze - zlevat: Pokoj, Sníh v lese II, Uvnitř lesa, Hřiště v lese.