Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. OK

Publikováno 29. 10. 2020

Laura Limbourg

Malířka s cizokrajně znějícím jménem Laura Limbourg se narodila v Antverpách, ale již od útlého dětství vyrůstala v Čechách. Po studiu soukromé umělecké střední školy pokračovala na pražskou Akademii výtvarných umění, kde prošla nejprve ateliérem Martina Mainera a nyní dokončuje své studium pod vedením Josefa Bolfa. Počátkem roku 2020 nadto získala Cenu kritiky za mladou malbu, kdy byla odbornou porotou vybrána celkem z šedesáti uchazečů.

 

 

 

 

 

Klíčovým inspiračním zdrojem se stal pro Lauru její půlroční pobyt v Jihovýchodní Asii. Na obrazech jsou tak k nalezení exotické rostliny z džungle, náboženské a kultovní sošky, ale i dívky z ulic asijských metropolí, které jsou nuceny prodávat svá těla pro obživu. Limbourg tak podtrhuje závažnost a rozšířenost problematiky prostituce, sexuální turistiky a zneužívání (nejen) žen na asijském kontinentě. Ačkoliv Laura explicitně zachycuje nahá ženská těla, jejich provedení se vzpírá objektivizujícímu a sexualizujícímu pohledu. Naproti tomu vyobrazuje ženy jako silné a sebevědomé osobnosti doprovázené tygry, kteří představují jejich ochránce. Plátna obsahují nadto řadu detailů a skryté symboliky, která se vyjevuje až při bližším zkoumání a dotváří tak sdělení a příběhy jednotlivých obrazů.

 

 

Laura maluje přímo na plátno, rychle a bezprostředně, bez přípravných skic. S oblibou využívá ředěných akrylových barev, olejových pastelů či akvarelů, jejichž slévání a vpíjení vysvobozuje výjevy z doslovné popisnosti. K efektu rozostřených kontur, prachovosti a jakési průhlednosti barev přispívají i nenašepsovaná plátna nebo hedvábí, které Laura vypíná do rámů a následně jej pokrývá malbou, čímž vytváří atypické poloprůsvitné obrazy. Její styl je suverénní a osobitý, a ač mohou její malby na první pohled působit provokativně či příliš explicitně, Limbourg skrze něj otevírá silná a důležitá témata, která si zasluhují celospolečenskou pozornost.

 

text: Kamila Huptychová

foto: archiv autorky