Obrys ovocného stromu

Obrys ovocného stromu, 2024

21 x 23 cm

akvarel a pastel na papíře


bez rámu


„Série s názvem ZAHRADA byla součástí mé diplomové práce na UMPRUM. Snažila jsem se zachytit vztah člověka a jeho bezpečného prostoru. Zaznamenávala jsem změny v zahradě své babičky, které se udály od podzimu do začínajícího léta. Sledovala jsem malé odchylky v podobě přesunutého hrnce v zahradě, ale i znatelnější proměny prostoru vlivem ročních období.“
Anotace diplomové práce:
Zahrada jako bezpečný prostor. Místo, které člověk ovlivňuje, formuje a zvelebuje k obrazu svému, naproti tomu, jak zahrada ovlivňuje nazpět jej. Autorka sleduje bilanci zahrady, jako prostoru na hranici přírodního a uměle vytvořeného místa. Vůdčí inspirací se stává zahrada autorčiny babičky, která leží v pohraničí jižních Čech. Citlivým vhledem do uzavřeného prostranství zeleně, demonstruje blízký vztah člověka a jeho okolí. Výsledná práce se skládá ze série pletených dek, pastelových kreseb a audiozáznamu. Pletenina svým formátem přejímá bezpečný prostor zahrady a přenáší jej do interiéru. Spojnicí se stává pletený plot, který vymezuje zahradu od okolního prostoru, stejně jako deka rámuje a chrání tělo od okolních vlivů. Pastelové kresby časosběrně mapují zahradu od podzimu do léta. Pletenina následuje vybraný motiv pastelové kresby, který přejímá a rozostřuje. Rozmlženým motivem odkazuje ke špatnému zraku autorčiny babičky, pro kterou zahrada představuje místo, na kterém se na sklonku života může stále realizovat. Esenci zahrady dokresluje audio záznam se zvuky zahrady a výseky z rozhovorů s babičkou. Práce nastiňuje důležitost zahradního prostoru v lidské společnosti. Uvědomění si významu zahrad autorka vnímá jako podstatný moment. Člověk svou prací formuje prostor zahrady a pokud jedná pokorně k místu, může svou prací přispívat celé společnosti. Autorčina babička nedokáže ochránit přírodu jižních Čech v jejím celku, ale může k ní přispět tím, že vědomě ovlivňuje směřování její malé části.
Autorka se v diplomové práci věnovala pletení na ručním pletacím stroji, ve které rozvinula vlastní přístup posunu motivu. Námět malovala na předem vytvořenou pleteninu, kterou následně znovu zaplétala s přidáním nebo ubíráním pletacích ok. Motiv se ve výsledku rozostřuje, v některých místech se rozestupuje až mizí v barevném šumu. E. H.